Proč dostali rumuni tak velkou zemi?
27 dní v Rumunsku
To s těmi předsudky je docela blbá věc.I já se přiznávám, že jsem si před naší cestou směr
Gruzie nedokázala představit strávit v Rumunsku skoro měsíc.
Stojíme nyní v jednom hippie městečku na hranici s Bulharskem a já shledávám,
že to bude docela problém napsat jen tak něco krátce, aby z toho nevznikl román.
Ale tato země si to zaaslouží.
„Rumunsko je špinavý, plný cikánů, zlodějů a podvodníků.“
Je to možná tím, že člověk má tendenci přiklánět se k negativnímu? Například švýcarské cestovní kanceláře tuto zemi nepotřebují.
(Odpověd jednoho z majitelů kempu, který se snažil o spolupráci.)
Dobře jim tak, neví o co se okrádají.
Díky ca. 240 tis. km2 má Rumunsko možnost nabídnout množství přírodních, kulturních a kulinářských hodnot.
Těch 2 800 kilometrů ujetých po silničkách, které daly Hâusimu* pěkně zabrat, upravených serpentinách Transalpiny nebo Trãnsfãgãrashan,stejně jako moderní dálnice lemované západními firmami, pivovary mnoha světových značek, nákupními středisky a EU financovanými větrnými mlýny, stálo za to. Za zmínění stojí právě tito giganti. Větší užití a radost,než obyvatelé bllízkých aglomerací by z nich měl jistě Don Quichote de la Manche.Z 1000 ks umístěných na jihovýchodě země je možné využít pouze z 5% energie.. Do podzemního vedení a tím pádem využití zbývajících 95ti procent energie se Rumunsku nechce investovat.
V malém měřítku jsme toto postavení se k věci pozorovali v několika případech.
Např. v kempu na krásném, přímo pohádkovém pozemku s vynikající kuchyní se vyskytovaly pouze dvě toalety a pro sprchu bylo nutné vypnout modus odporu.Při odjezdu nám majitel vtiskl do dlaní letáček s kontakty sociálních médií, hlavně abychom nezapoměli na pozitivní ohodnocení.
V jiném zařízení s veškerým komfortem byla majiteli spokojenost hostů důležitější.
Takto se míchají pocity a některé situace nejsou jasné.
Jasné je, že Rumunsko má mnoho krásných míst, kterými se může pochlubit.
Nádherné hoské cesty lemované prodejci borůvek a medu. Medvědi, žijící v místních lesích baví projíždějící turisty. Mládata absolvovala školu žebrání s vynikajím výsledkem. Pro chlupatou kouli, kterou pošle medvědice na zadních nožkách k autu nadšených lidiček, se najde vždy něco dobrého. A tatínek, opřený o svodidla, se docela baví. Pokušení si ho pohladit je velké, pozor, jeho tlapa však také.
V rumunských lesích bylo viděno a spočítáno 6 000 kusů medvědů. My viděli pouze 4.
Divokých psů nám však přes cestu přeběhlo, nebo nám dělalo společnost, mnohem víc.
Na jedné straně chápu majitele některých, zde odchycených a – zachráněných - psů, koupených ve Švýcarsku. Oni jsou všichni ti pejsci hezcí a smutní. Při pohledu na sehranou smečku statných psů na pokraji vesnic či v lese se však naskytá otázka, zda jim jejich – záchrana - a domestikace více neuškodí. Při představě, že je některý z nich vytržen z této skupiny a odvezen do naprosto jiných podmínek, jsem trošku smutná já. Ale i zde se názory liší.
Celkově tu mají psi, kočky a ostatní zvířata jinou funkci než jejich – příbuzní- v západní evropě.
Koně například nenajdete pouze na poli, ale i trpělivě čekající ve městě na světelné křižovatce.
Jejich majitelé si jich cení a proto se o ně starají. Mnohokrát je to jejich jedinný dopravní prostředek.
Apropos dopravní prostředek. Náš Hâusi, trpělivě snášející zdejší podmínky, tím pádem styl jízdy,
se hlásí chrastěním z motoru o údržbu. Vydáváme se do místní autodílny a jaká to náhoda, že nám cestou vypadne z provozu ventilace a klimatizace. Nutno dodat, že se celou dobu smažíme při 30 - 37 stupních celsia. A tak jsme po úspěšné třetí autoopravně vyrazili dál. Hausi si fouká ze všech dírek ale hvízdá dál. Prý to nic není. No uvidíme.
Při dalším naléhavém tlačení na mou drahou polovičku jsem se dočkala logické odpovědi.
„Neboj, včera jsem poznal jednoho co zná jednoho, který by mohl dojet a odtáhnout nás,
kdyby něco.“ No to jsem se teda uklidnila. V Transylvánii, v noci a to bez vybavení česnekem.
Drakula- Na doporuční jednoho známého jsme se hradu tohoto krvežíznivého pána vyhnuli.
Je prý sice dobře vybaven, turisticky orientován a v tom případě nic pro nás. Stejně tak se vyhýbáme městům, která jsou pro nás i Hâusiho vrcholem vypětí.
Tím více je pro nás důležité poznat přírodu a její poklady. Jako například bahnité vulkány v oblasti Berca.
Z hloubky 3 000 metrů bublá na povrch studené bláto. Příroda v okolí připomíná kopečky v Africe, jen slony nepotkáte. Pro nás oba ještě nevídaný fenomén keře rakytníku. Vždy vedle sebe stojící -tatínek a plodící maminka- Jinak se těchto zdravých na vitamíc C bohatých kuliček nedočkáte.
Obdivuji děti v této oblasti, které na okraji silnice nabízí pytlíky plné těchto bobulek.
Bez škrábanců a trní všude po těle se nedají otrhat.
Co také drží jako smůla je bláto z oblasti Sovata. Toto je na rozdíl od vulkánů léčivé. Je docela veselý pohled na postavičky u nejmenšího jezera, které jsou celé černé, jen škvírky očí a úst svítí
růžově. I my jsme si namazali naše bebíčka a dokonce vzali sebou do krabičky. Myslím, že nemusím popisovat, jak potom Hâusi vypadal.
V medvědím jezeře nachzejicim se v blízkosti se vyskytuje přírodní úkaz zvaný Heliothermie
– více informací se dá jistě nagooglovat. V hloubce tohoto jezera, které vypadá jako rozložená medvědí kůže, se nachází bahno o tepotě 50 - 60 stupnů celsia. Na povrchu si klidně plavou návštěvníci těchto významných lázní,potápění se nedoporučuje.
Díky naší lačnosti po nezapomenutelných fotografiích jsme se dokonce dostali i k turistice. Na jednom krásném místě jsme se rozhodli pokořit nad námi tyčí se horu abychom si vyfotili TY SPRÁVNÉ snímky.
Jelikož v Rumunsku nejsou turistické cesty bůhvíjak značené, vyškrábali jsme se přes drny a kameny nahoru. Odměnou nám byl nejen krásný výhled, ale i setkání s jedním ze vzácných cvrčků. Tento exemplář měřil téměř 10cm.
Pískání a svištění z prostoru motoru nás nakonec dohnalo k tomu, abychom se vydali do nejbližšího města a navštívili autoopravnu. Hâusi byl pečlivě prohlédnut a prozkoumán,
ano jedná se o „kolečka“ u řemenu, ale nemá to kdo opravit, protože mechanici jsou na dovolené.
S důrazným napomenutím, že máme motor šetřit jsme se vydali k černému moři.
Zasvěcený jistě už tuší a ví, že 3.5 tuny vážící Hâusi není s písčitými dunami vůbec ale vůbec kompatibilní.
Gerold upřednostnuje vyzkoušet před promyslet. Co si asi o nás myslel pán, který nás s velkou námahou a kvílením motorů, nejen jeho 4x4, po delší době vytáhl, ani nechci vedet. Že jsme ale nebyli prvními trosečníky na této pláži dosvědčovalo dostatečné množství tabulek s telefonními čísly místních traktoristů.
Další důkaz toho, že v Rumunsku je spousta lidí, kteří mají srdce na správném místě a rádi se podělí o čas, kulturu, kulinářské umění a místo na přespání.
Zloděje jsme nepotkali a podvodníky taky ne.
Jeden z milých mechaniků v autoopravně nám vyprávěl jeden příběh:
Když pánbůh rozdával země, získali rumuni velkou rozlohu. Samozřejmě, že se ostatní
bouřili a ptali se proč. Pán bůh jim odpověděl. „Nebojte se, rumuni si ji zničí sami.“
Tento příběh vzbuzuje zamyšlení se nad tím, zda tomu tak je a přenese zpět k otázce předudků.
Ano, v rumunsku žijí cikáni, je jich tu hodně a jsou si sami pro sebe.Jak jsou jejich vesnice financovány, to netuším. Špinavých míst plných odpadu je zde spousta.
Ale taková místa se najdou po celém světě.
Tato země stále ještě bojuje s přechodem z komunismu k demokracii.
Mnoho bylo uděláno, ale ještě mnoho zbývá.
Kdo hodí první kamenem?
Velké množství zahrančních firem si zvolilo místa pro svá sídla právě zde v Rumunsku.
Transporty dřeva z místích lesů jsem přestala počítat. Kam asi míří? Tam kam asi ty ženy, které
se zabalenými kufry čekaly v jedné malé vesničce na odvoz? Na dovolenou asi ne.
Kdo ví z jakého důvodu a za jakou cenu.
Konec. Nenáleží mi posuzovat a zvláště ne odsuzovat. Dnes jsem toho napsala dost. Děkuji všem, kteří si vzali čas a došli až sem.
Jestli se někdo ptá, co se stalo s Hâusim?
Během našeho pobytu v krásné dunajské deltě s pelikány a divokými konmi si Hâusi odpočinul v jedné doporučené dílně. Nyní můžeme se spokojeným brumlajícím motorem pokračovat dál.
Pro příznivce facebooku ještě odpovím na otázku - co se stane, když při východu slunce vzbudíš žábu? Určitě se s tebou pujde podívat na jeho krásný západ!
*Hâusi jsme odvodili od německeho Haus – dům. Stříška nad a znamená střechu nad hlavou, útočiště, jednoho z nás.
Opmerkingen